Vědět víc - vzdělávací portál pro zvídavé


Grafický subsystém (adaptér, karta)

Slide

Procesor počítače sám o sobě pouze počítá. Veškerá komunikace (ať již vstup či výstup) počítače přísluší dalším podřízeným systémům (ty jsou však samozřejmě řízeny hlavním procesorem). Za zobrazování je zodpovědný grafický subsystém. 

V architektuře IBM PC se tento subsystém umisťoval na samostatnou kartu, která se vkládala do počítače. Umožňovalo to velmi snadno vyměnit zobrazení za lepší. Tento princip se udržel i do dneška, ale nenajdeme ho u všech počítačů. 

V dnešní době se používají poměrně výkonné samostatné grafické čipy. Jsou to v podstatě specializované mikroprocesory s vlastní instrukční sadou – to znamená, že je můžeme programovat úplně stejně jako jiné procesory. Nazývají se GPU - Graphic Processing Unit) na rozdíl od procesoru počítače, který je označován jako CPU (Central Processing Unit) 

Některé GPU jsou dokonce mnohem výkonější než CPU, a proto se kromě grafiky používají k prolamování hesel nebo k těžbě bitcoinů. 

U levnějších počítačů najdeme GPU rovněž, ne však samostatně. GPU je integrován do pouzdra s CPU. Je logické, že toto řešení je levnější, ale také méně výkonné. A navíc GPU nemůžeme vyměnit. 

V dávných dobách žádné GPU nebyly, a tak se musel o grafiku postarat programátor (to samozřejmě musí i dnes, ale může si toho díky GPU dovolit více) 

Z hlediska parametrů grafické karty (či adaptéru) nás nejvíce zajímá: 

  • Rozlišení obrazovky – kolik má obraz bodů na šířku a na výšku (dnes se jedná běžně o tisíce bodů) 
  • Počet barev – kolik barev můžeme zobrazit (dnes si můžeme dovolit miliony barev) 
  • Jak je výkonná GPU (pokud tam vůbec je) 

Posledním zajímavým parametrem je velikost grafické paměti. V dřívějších dobách určovala paměť maximální rozlišení a počet barev, dnes (kdy je paměti dostatek) má paměť vliv hlavně na kvalitu grafiky (čím více paměti, tím náročnější výpočty může GPU provádět a tím větší a lepší textury může umisťovat na grafické objekty).